Kaznějov (dříve Kazňau,^[2] Kasniau,^[3] Kazniau,^[4] Kazňov,^[5][6] Kaznow^[3]) je město v Plzeňském kraji. Leží 20 km severně od Plzně na silnici I/27 spojující Plzeň s Mostem v mělkém údolí Kaznějovského potoka. Žije v něm přibližně 3 000^[1] obyvatel.

Na severu Kaznějov sousedí s Rybnicí, na východě s Oborou, na jihovýchodě s hospodářským dvorem Býkovem, na jihozápadě s městečkem Horní Bříza a na západě s Mrtníkem. Západně a jihozápadně od města je uprostřed lesů největší povrchový kaolinový lom ve střední Evropě.^[7]

Kaznějov je poprvé zmiňován roku 1144, kdy jej český kníže Vladislav II. daroval jím založenému cisterciáckému klášteru v Plasích. Mniši kláštera ves pravděpodobně zrušili, protože v potvrzení majetku kláštera papežem Inocencem IV. z roku 1250 je Kaznějov uváděn jako grangie. Ta byla tvořena propugnaculem, tj. opevněným obytným domem uvnitř většího celku, chlévy, ratejnou, pravděpodobně stodolou, sýpkou s kamenným sklepem a refektářem, společnou jídelnou mnichů.

V průběhu 14. století cisterciáci opustili hospodaření se systémem dvorů, grangie rušili a na jejich místě opět zakládali vsi. Opětovným založením Kaznějova byl roku 1346 pověřen kralovický rychtář a lokátor Petr, který rozdělil pozemky dvora na 16 lánů a osadil je sedláky podle zákupního práva. Za svou práci dostal kaznějovskou rychtu, propugnaculum grangie s chlévy, svobodný lán, třetí díl pokut a navrch právo postavit u Kaznějova na klášterním rybníce mlýn. Ostatní části dvora připadly osadníkům, část byla připojena k ovčínu, který byl jako jediný z dvora zachován. Rychtář Petr prodal roku 1350 rychtářský úřad Protivovi z Volfštejna, který se v případě potřeby musel v plné zbroji dostavit do kláštera k jeho obraně. Roku 1418 získal rychtu na krátko Hrdoň z Dubjan.

Na počátku husitských válek v roce 1420 získali Kaznějov spolu s dalšími vesnicemi a městečkem Kralovicemi od krále Zikmunda do zástavy katoličtí páni bratři Hanuš a Bedřich z Kolovrat na Libštejně a Krašově. Zikmund však Kaznějov zastavil ještě jednou: Burianovi z Gutštejna. Mezi pány Libštejnským z Kolovrat a pány z Gutštejna vznikl spor, který nakonec vyhráli Gutštejnové a Kaznějov připojili k panství Dolní Bělé. Za husitských válek bylo v Kaznějově vypleněno šest statků a zanikla i sousední ves Újezd.

Roku 1555 prodali páni z Gutštejna celé dolnobělské panství Šebestiánu Markvartovi z Hrádku, purkrabímu na Karlštejně. Markvartové z Hrádku drželi Kaznějov až do konfiskací po bitvě na Bílé hoře. Od Královské komory koupil Kaznějov a pustý Újezd pan Vilém z Vřeskovic, později jej na císařovo přání vrací plaskému klášteru. Rychtářem v té době byl Augustin Bržínský z Poksdorfu, ale v průběhu třicetileté války byla rychta spolu s jedním statkem vypálena. K roku 1654 je v Kaznějově uváděno osm usedlostí, pustý panský mlýn a ovčín, o deset let později to bylo již 24 usedlostí. Opat Kryštof Tengler na její místě zřídil poplužní dvůr, ale opat Benedikt Engelken v roce 1681 – na sklonku svého života – dvůr zrušil a jeho pozemky rozdělil mezi třem novým sedlákům. Do dnešní doby se nepodařilo najít místo původní kaznějovské grangie. V majetku kláštera zůstal Kaznějov až do jeho zrušení roku 1785.

V 19. století v souvislosti s objevem uhelných ložisek v Kaznějově zde podnikatel Johann David Starck otevřel roku 1833 východně od obce chemickou továrnu, tzv. stará továrna kam byla přenesena výroba dýmavé kyseliny sírové – oleum z Hromnice. Po požáru dvou olověných komor 7. září 1898 došlo ve staré továrně k definitivnímu ukončení provozu 23. prosince 1901. Pokračovatel a syn zakladatele chemičky Johann Antonín Starck v roce 1847 podnik rozšířil o výrobu fosforu z mletých pálených kostí. Po útlumu a ukončení této výroby je opět v popředí oleum. Roku 1874 na místě současné chemičky vzniká tzv. nová továrna s výstavbou několika olejen. Roku 1879 v nové továrně nechal vybudovat Belgičan G. Delplace nový komorový systém na výrobu koncentrované kyseliny sírové. Od 12. října 1885 vzniká akciová společnost Dolové a průmyslové závody, dříve J. D. Starck v čele s obchodním ředitelem Antonem Schoblochem. Od roku 1900 vlastní firmu uhelný magnát J. Peschek.

V lednu 1934 byl v Kaznějově otevřen hřbitov a přestalo tak pohřbívání kaznějovských na hřbitově v Oboře. První pohřbenou se stala žačka Jaroslava Macháčková. V roce 1997 získal Kaznějov status města.